Diskuze: Online nástroje ve výuce

Není ani tak nedostatek dobrých PC programů pro různé hodiny ve škole, spíše jim chybí reklama, návody, nápady na jejich využití. O tom byla diskuze mladých inovátorů.

Diskuze: Online nástroje ve výuce

Hovořit o technických novinkách zapojených do vzdělávání je dnes v kurzu. Existují dobré příklady, avšak stále se dost pedagogů drží křídy a tabule. A není se čemu divit, někdy je skutečně rychlejší a přínosnější vykládat, než čekat než (a jestli) naběhne PC a projektor. I tomu jsme se věnovali 23.4. 2014 na setkání s tématem Online nástroje ve výuce.

Pod hlavičkou edTech se sešel úzký okruh diskutérů, volně jsme navazovali na předchozí sraz. Z něho bych zopakoval asi nejdůležitější názor, že škola by dětem měla umožnit najít svou vášeň. Softwaru pro vzdělávací účely se dá najít mnoho, my jsme se omezili výhradně na programy dostupné “jedním kliknutím” online (není u nich nutná instalace). Bavilo se nás pět studentů převážně technických oborů, dost z nás má zkušenosti ze školami v zahraničí a zároveň se též sami dostáváme do rolí lektorů. V následujících odstavcích prolnu naše názory k jednotlivým tématům.

Otázky k zamyšlení

Co mohou online nástroje přinést do hodin?Jak vyvážit technologie a tradiční přístup? Jaké mohou nastat s technikou potíže? Jaké jsou konkrétní příklady webových aplikací? Je možné studentům ukázat práci s online nástroji, aniž by se na nich stali zcela závislí?

Přeužívání technologií

Paradoxně oproti všem usměvavým trendům se jako první vynořil dotaz, jestli není toho slovíčka “technologie” ve škole dnes nějak moc. Nutno dodat, že určitá ostražitost je potřeba, jelikož jako u každého nástroje i u moderních zařízení záleží na použití. Museli jsme souhlasit, že nakupovat interaktivní tabule, jen proto aby se využily dotace z EU, smysl nemá. Zvlášť když se pak neinvestuje i do rekvalifikace učitelů. Stejně tak jsme se shodli na tom, že by se neměly chytré vychytávky používat místo “myšlení”. Ukažme si, jak snadno se dá zobrazit graf a jaký parametr s ním zahýbe, ale naučme se pak sami načrtnout průběh funkce díky vlastní hlavě…

Do hodin i pro sebevzdělávání

Nebudu zde vypisovat všechny zajímavé aplikace, které jsou k dispozici přes internet. Na to jsou zacíleny celé weby. Ještě než uvedu aspoň ty, na něž jsme narazily v diskuzi, musím zmínit Google. Ano, z této společnosti jsem uvytržení a zároveň mne mrazí, když si uvědomím, na jakých datech sedí. Nicméně reálně musím přiznat, že si vše googluji. A teď nemyslím jen otázky k předmětům ve škole. Prostě si googluji třeba i jak použít google při učení, nebo si mohu vyhledat “jaké programy zužitkuji v biologii”. To tak naokraj (o Google Apps ani nemluvě).

Překážkou pro nasednutí na vlnu online nástrojů může být jazyková bariéra. Umět anglicky se vyplatí, jelikož anglofonní virtuální svět je velmi rozsáhlý. Mezinárodní komunikační jazyk může pak být cesta i k dalším světovým řečem například přes Duolingo. A pokud se necítíte právě silní v kramflecích v angličtině, mimo slovníků online jsou též k nalezení partneři pro konverzaci, se kterými se můžete spojit. Jaké by to asi bylo dát podobně dohromady celou českou třídu se stejně starými kolegy například ze Itálie? Naučili by se studenti pouze jazyk?

Možná zopakuji, co si každý uvědomuje, avšak nejpřístupnějšími aplikacemi jsou ty, které používáme denně – třeba Youtube a Wikipedie. Jsou rozmanité díky tomu, že je může obohatit každý. Stačí v nich zapátrat a k tématu, co chce člověk prezentovat, najde jistě materiál (případně použije wiki jako rozcestník k přesnějším zdrojům). A jinak přes již zmíněný vyhledávač se dá dobrat k nástrojům, které se hodí ke specifickým předmětům. Jako… The Scale of the Universe porovnávající velikosti objektů, Soundation, kde si namixujete vlastní muziku, Expantistan srovávající náklady na život v různých zemích, 3D Roomplanner umožňující si navrhnout místnost i dům, a nakonec krátkého “brainstormovaného” seznamu uvedu ještě dílo českého vývojáře Petra Staníčka Za komunistů jsme se měli lépe. Často se stačí podívat na odkaz a už člověka napadá, jestli by byl daný nástroj k užitku v hodině dějepisu, zeměpisu nebo hudební nauky.

Ohmatat si matematiku

My jsme se na setkání dostali k dvěma konkrétním příkladům zapojení online nástrojů do předmětů základní či střední školy. Nejprve jsem představil svou úvahu na potenciální přínos Facebooku v občanské nauce, napsal jsem o tom podrobnější článek. Dále jsme probírali dva velké pomocníky při učení matematiky – Geogebru a Wolfram Alpha. Geogebra je podle nás vhodná již od základní školy (možná spíš pro druhý stupeň) pro geometrii a také základní algebraické vztahy. Uživatel kreslí na plátno – může používat body, úsečky, křivky. Nebo může zadat vstupní funkci a ta se mu vykreslí sama. V jednom z panelů se zobrazují přesné hodnoty – polohy bodů, průsečíků a u mnohoúhelníků to může být obvod či obsah. Oceňovali jsme hlavně možnost hrát si s funkcemi, stačí je přesunout a změní se jejich rovnice (případně jde i obrácený postup, kdy přepsáním rovnice upravíme křivku). Zřetelně se tak dá získat představa, jak daný parametr modifikuje průběh funkce.

Pro komplexní výpočty, což využijí i vysokoškoláci například při ověřování správnosti výsledku, se hodí znát Wolfram Alpha. Ten si dokáže poradit se zapeklitými rovnicemi, a když to jde, vykouzlí z nich graf. Díky grafu ilustračním obrázku můžeme jasně spatřit, že v přírodě se matematika často ukáže a ani o tom mnohdy nevíme. Wolfram Alpha je též velmi chytrý vyhledávač, dokáže třeba i doplňovat slova do scrabblu nebo zodpovídat různé otázky.

ganja

Efektivní metody učení

K tomu abychom posoudili, jaké nástroje pomohou zlepšit vzdělávací proces, jsme se snažili definovat podle nás nejúčinnější metody k pochopení látky. Nám samotným pomáhá praktické vyzkoušení principů, diskuze ve studentském kolektivu, předávání informací dalším (učení učením) a též zkoušení sebe sama například formou testů s okamžitou zpětnou vazbou. Podotknu, že zmiňované přístupy jsou závislé na motivaci samotných studentů. Zde přišel na řadu povzdech, že málo (základní a střední) škola vychovává k vlastní zodpovědnosti – žáci nejsou partnery při rozhodování, co se bude učit, a často nevědí “k čemu mi to bude”.

Kvalita školního systému se pozná na nejslabších článcích. Schopní si vždy najdou cestu, naučí se škole navzdory. Můžeme se inspirovat ve světě, jak pomoci nejen těm nejtalentovanějším, ale i průměrným a podprůměrným. Z elitní univerzity ze Švýcarska si Šimon, jeden z diskutérů, odvezl aplikovatelné zkušenosti (za podmínky dostatečného financování – utopie?). Méně lidí ve třídě, všichni se stejnou technikou poskytnutou od školy a učitelé spíš v roli mentorů, kteří vybízejí k otázkám. Inspirativním pro něj i pro nás byla práce jednoho kantora, který vytvořil i svůj vlastní software na výuku programování. Skvělé je, že studenti dostávají zpětnou vazbu od studentů (a to okamžitě při vypracovávání úkolu, ne po korekci učitelem v řádu týdnů). Interakce s programem zahrnuje též dávku sebereflexe – při odpovídání na otázku student uvádí, jak moc si je jist. Dobrých nápadů spatřujeme dost, ještě mít sílu a prostředky k jejich zavedení.

Zborcené harfy tón, mrtvé milenky cit, dobrých kantorů houf

Čím víc přístrojů je v hodině třeba, tím je větší pravděpodobnost, že se nějaký porouchá. A on ani nemusí být rozbitý, stačí když jen není zapnutý nebo naštelovaný a z hodiny to ukusuje drahocenné minuty. Školní hodina má stále 45 minut (ač se zvažuje rozvolnění řádu), což pochází ještě z první republiky a předpokládám, že to reaguje na omezenou dobu soustředění studentů. A přitom je toho tolik potřeba odučit! K minimalizování obstrukcí při štelování zařízení musí mít škola IT technologie v dobré kondici a rovněž jsou základem ICT gramotní pedagogové.

V knize Born Digital se o generaci uvyklé na technologie hovoří jako o digitálních domorodcích, avšak většina učitelů spíš patří do kategorie digitálních imigrantů. Bohužel je to tak, že některé kantory vyděsí už jen vypnutý počítač, natož když na ně vyskočí nějaké upozornění nebo jim třeba někdo odpojí projektor. Ještěže jsou ve třídě často žáci, kteří potíže pomohou zhasit – co oficiálně zavést vedle služby na tabuli i IT službu? Například od inovátorů z Londýna jsem slyšel o fungování Teacher’s labu, kde se učitelé mohou “legálně” učit od svých studentů o technice etc.

Nám se snadno řekne, že pedagogové nejsou adaptabilní, jenže rekvalifikace není jednoduchá. Učitelé berou málo a tak buď “učí do výše svého platu” (tzn. nejsou motivováni dát práci víc) a nebo není výjimkou, že mají druhé zaměstnání (doučování, korektury, úvazek na další škole), a pak nemají čas jít s dobou. Přiznejme si, počítá se ve školních institucích s prostorem na osobní rozvoj? Když pak sám “moderátor” třídního prostředí není sžitý s technologiemi, může se stát, že má strach z neznámého. Poté například kategoricky studentům zakazuje používat internet v hodině, ač by to mohlo vést k rozšíření horizontů.

Diskuze se stočila nejen k technicky negramotným vyučujícím ale obecně k nekvalitním učitelům. Vycházeje ze zmiňovaných osobních zkušeností během setkání si dovolím tvrdit, že obliba předmětů (a míra pochopení látky) je kardinálně závislá na pedagogovi. V naší výměně názorů zaznělo, že “blbému sebelepší technologie stejně nepomůže”. Na to určitým způsobem navazuje výrok slavného inovátora ve vzdělání Sugata Mitry: “A teacher who can be replaced by a computer, should be.” (Učitel, který by mohl být nahrazen počítačem, by jím měl být nahrazen.) Jednou z cest k vyrovnání se s nedostatkem dobrých učitelů by mohl skutečně být sofistikovaný výukový software, dnes to ještě vypadá jako sci-fi. Zatím snazší se zdá následovat příklad Finska – reformovat samotné pedagogické fakulty a přitáhnout elitu v jednotlivých oborech k učitelskému řemeslu.

mitra

Inovátor ve vzdělávání Sugata Mitra známý díky prezentacím na TED.com

Závěrem

Skupinka diskutérů se shodla na tom, že online nástroje mají potenciál oživit některé hodiny a že mohou pomoci k hlubšímu pochopení učiva – například díky vizualizaci probíraných dějů. Druhým dechem dodáváme, že nejsou všemocné. Je na uvážení, jakým způsobem vybalancovat různé přístupy. Vždy záleží na osobě učitele a na vybavenosti školy. Obecně jsme pro větší participaci studentů na vzdělávacím procesu (rozhodování o směřování, vlastní projekty, hledání informací), i proto bychom se nebránily otevřené podpoře internetu ve školních předmětech. Data se dnes dají najít lehce, jak o nich přemýšlet je už na lidech ve třídě.

Naše zaznamenané postoje nejsou dogmata, hovořili jsme spolu zkrátka jako studenti snažící se navrhnout zlepšení systému, v němž jsme si odseděli víc jak patnáct let.

Autorem zápisu je Tomáš Sýkora

Uvedené myšlenky jsou rovněž dílem participantů v diskuzi Šimona Hrabce, Jana Kubanta, Matěje Šacha a Petra Zavadila

Zajímáte se o vzdělávání?

Pokud chcete být uvědoměni, bude-li se konat další edTech setkání, napište na info@techsophia.cz a dále..

Matěj Šach by rád založil občanský spolek s cílem zlepšit kvalitu vzdělání u nás – především by rád spolupracoval se studenty, kteří mají ještě v živé paměti, co a jak jim ve škole pomáhalo a co škodilo. Matěj je na příjmu na sachmatt[zavináč]centrum.cz

Šimon Hrabec uvažuje o realizaci online kurzu (po vzoru MOOC) na FIT ČVUT. Máte-li zkušenosti či nadšení pomoci, zde je kontakt shrabec[zavináč]seznam.cz.

Literatura

S.A. Ambrose, M.W. Bridges: How Learning Works: Seven Research-Based Principles for Smart Teaching

J. Palfrey, U. Gasser: Born Digital: Understanding the First Generation of Digital Natives

A. Ripley: The Smartest Kids in the World: And How They Got That Way

Foto

Benoît Mandelbrot speaking, David Monniaux, Wikimedia Commons
Portrét Sugata Mitry, Steve Jurventson, Wikimedia Commons