Dítě a vnímání času 1.: Co to je vnímání času?

V minulých dílech našeho seriálu na téma “Co by měl umět předškolák” jsme se věnovali grafomotorice, dětské kresbě a sluchovému rozlišování. Dnešní příspěvek je o rozvoji vnímání času (nebo chcete-li o časovém vnímání).

Dítě a vnímání času 1.: Co to je vnímání času?

Pro vnímání času nemáme žádný specifický orgán jako jsou oči pro zrak či uši pro sluch. Časové vnímání si všichni osvojujeme vlastními zkušenostmi a způsobem, jak o čase a událostech hovoříme.

cas01
obr.1 znázorněné části dne pro lepší orientaci dítěte (nakresleno tatínkem)
Tip: „Nezapomínejte obrázky vždy doprovázet vyprávěním či vysvětlením.“

Vnímání času se u dítěte rozvíjí velmi pozvolna a to již od samotného narození.  Náš předškolák ale žije v přítomnosti. Neumí ještě spolehlivě činnosti plánovat, představovat si jejich délku a průběh. Předškolák si ještě sám nenaplánuje konec aktivity. Neuvědomuje si, že si má s něčím pospíšit jen proto, že pak následuje něco jiného- odchod na kroužek, návštěva babičky nebo večeře. Čím je časový úsek delší (např. roční období), tím těžší je pro dítě utvořit si o jeho trvání představu.

Dítě se velmi pozvolna učí rozlišovat časové pojmy na základě vlastní zkušenosti. Nejdříve začíná rozlišovat ráno , večer, den , noc. „Vstáváme, je ráno, honem z postýlky! Už je večer, už musíme jít spát.“ Dítě rozdíly vnímá také proto, že si s ním rodiče o nich povídají a dítě tak pro tyto časové úseky získává pojmenování. Postupně si slova lépe pamatuje, fixuje a rozlišuje. A tak se tok času dětem člení víc a víc. Pojmy jako včera, zítra, chápe dítě později (kolem 5. roku), pro velmi malé děti jsou zpočátku neohraničené – neumí si zatím představit, kolik času uběhlo od včerejška či kolik uběhne za týden. Čím delší časový úsek je za týden, za měsíc, v létě tím méně si ho malé děti umějí představit.

V dalších článcích se dozvíte:

Text: Mgr. Simona Pekárková, psycholog, speciální pedagog