Jak z hraní videoher udělat rozvojovou aktivitu

U videoher tráví dnešní děti mnoho času. Rodiče a učitelé mohou napomoci tomu, aby si z hraní děti odnesly co nejvíce.

Upozornění: Autor se mimo akademického zájmu o hry pro vzdělávání taktéž zabývá jejich vývojem.

Hry obecně jsou přirozeným prostředkem k učení. Jsou bezpečným prostředím, kde může dítě experimentovat a rozvíjet se, motivují jej, hrají roli při socio-emočním rozvoji [1]. Podívejme se krátce na příklady u nedigitálních her. Při pohybových hrách, házení míčem apod., trénují děti hrubou motoriku a koordinaci vlastního těla. Při hraní s kostkami je zas podpořena jemná motorika a taktéž může být při tvorbě staveb a modelů stimulována kreativita. Společenské hry jsou také vítané – pexeso napadne každého pro trénink paměti, přínosnost Člověče, nezlob se pro rozvoj matematického myšlení u menších dětí je méně očividná (je dobré si uvědomit, že dítě se hodně napočítá při ťapáni po políčkách a že si buduje představu o číslech např. skrze puntíky na kostce). Slovní hry jsou také skvělé – ať už si člověk „myslí“ zvíře nebo slavnou osobnost a ostatní hádají, je podpořena komunikace a verbální myšlení.

Jak je to u videoher? Výzkum v posledních dvou dekádách ukázal, že mohou pomoci s rozvojem dítěte – samozřejmě by měl rodič předcházet i možným negativním stránkám (více viz v tomto článku). Můžeme odlišit výukové hry vytvořené přímo za účelem vzdělávání, dále hry se vzdělávacím potenciálem primárně hrané pro zábavu a pak existují i hry bezduché, kde je potenciál pro rozvoj minimální. Zamysleme se nyní, jak ze všech vykřesat co nejvíce.

Některým rodičům může stačit už jen to, že jejich dítě hraje výukovou hru. Avšak maximalizovat její potenciál můžeme návaznými aktivitami. Pokud se s dítětem o hře a o tom, co se v ní učí, bavíme, pomáháme mu reflektovat a uvědomit si nabytou znalost [2]. Taktéž to může pomoci v selekci těch podstatných informací. Nechte si od dětí vysvětlovat různé věci týkající se hry a výukového obsahu („Jak to funguje?“, „Jak se to řeší?“ apod.) – jejich odpovědi jim pomohou si uvědomit souvislosti a dát je do slov (schopnost verbalizace). Komplexnější nadstavbou mohou být dále doplňující aktivity jako pracovní listy či výtvarné tvoření. I akademické výzkumy potvrzují přínosnost tohoto propojení videoher a dalších činností pro výuku [2, 3].

Výukové hry z dílny TechSophia, na jejichž vzniku jsem se osobně podílel, mají rozšiřující materiály pro rodiče již nachystány. Hravá aplikace Tam a sem s Myšákem pro předškoláky, zaměřená na prostorovou orientaci a další kognitivní funkce, těží s propojení s pracovními listy dostupnými zde na portálu. Ty nachystala Pedagogicko-psychologická poradna STEP. Výpravná výuková hra Matemág, ukazující dětem z 1.-3. třídy matiku jako nástroj k překonávání překážek, má dokonce podporu rodičů zabudovanou automaticky. Stačí zadat email a hra vám zašle rozvojové aktivity podle toho, jak daleko je vaše ratolest ve hře. Z rozšiřujících materiálů se rodiče dozví, co přesně který úkol podporuje, a dostanou také tipy, čemu se věnovat za hranicemi tabletu. U úlohy na dělení je například tip, jak základy matiky cvičit s běžnými mincemi nebo třeba v kuchyni při vaření (náhled tohoto materiálu naleznete zde).

Co když vzdělávací hra návazné materiály nemá? Pak je případně na proaktivním rodiči, aby na téma, které hra řeší, našel na internetu (nebo sám vymyslel) související aktivitu. Ještě se podíváme společně na tipy k využití „nevýukových“ her, které se samozřejmě dají aplikovat i na ty vzdělávací.

Videoher na PC i na tablety a mobily a další platformy jsou myriády. Rodiče tuší, že je na nich nejednoduchý úkol – pohlídat, aby se k mladším dětem nedostal nevhodný obsah (násilí apod.). Zároveň by se měly děti naučit, že hraní má svá pravidla a že někdy je čas obrazovku vypnout a jít například společně ven. Řekněme, že jste dětem povolili hrát rozumnou hru jako Minecraft nebo například nějakou strategickou hru, kde sice bojují, ale hlavně budují a rozšiřují svou civilizaci. Dá se na tom nějak stavět? Velmi často ano. Může vás inspirovat obsah hry. Ten nezřídkakdy odkazuje na reálný svět – například historicky či zeměpisně. Takže pokud ve hře jezdí rytíři, rostou hradby, je možné se přiučit o středověku. Obdobně se ve hrách mohou vyskytnout populární světové kultury jako japonská, americká nebo třeba egyptská – od toho se dá odrazit k objevování světa. A určitě si všímejte, pokud existuje ve hře “ekonomika“ (nakupují se vojáčci, staví se za suroviny apod.), i o tom se dá hovořit a ptát se, co je cenné a proč. Rodič by neměl spoléhat, že dítě nasaje informace z podobných her samo. Může učení podpořit kupříkladu společným hledáním faktů a zajímavosti na Wikipedii nebo zapůjčením tematických knih (ať už o středověku, světových kulturách nebo vesmíru – dle zarámování hry).

Existují hry tvůrčí jako zmíněný Minecraft (v něm se staví z různorodých virtuálních kostek všelijaké objekty) nebo The Sims (virtuální domeček pro panenky). Takové hry mají potenciál podpořit kreativitu a rodič může ponouknout dítě určitým směrem, například vymýšlením „výzvy“, zajímavého zadání. Šlo by v takové hře vymodelovat náš byt? Nebo nějaké zvíře? Zkus něco postavit za 30 sekund a já budu hádat, co to je…

Na závěr zmíním, že skoro každou hru, včetně těch „bezduchých”, můžete hrát do určité míry společně (i když ji ovládá jen jeden). Nebo se nad ní mohou posadit děti s kamarády. To vše může pomoci vzájemné komunikaci a prohloubení vztahu rodič-dítě nebo v druhém případě přátelství. A pokud se budete zajímat o to, co děti hrají, budete mít společné téma k hovoru a vaše diskuze mohou mít příznivý vliv na rozvoj jazykových dovedností. A když budete mít chuť, můžete si též vyprávět smyšlené příběhy, odehrávající se ve fantazijním světě hry.

Rodiče, přeji vám hodně sil a nápadů. Snad vám článek přinesl pár užitečných tipů

Tomáš Sýkora, designer multimediálních vzdělávacích materiálů

---

Reference:

1. Singer, D. G., Golinkoff, R. M., & Hirsh-Pasek, K. (Eds.). (2006). Play= Learning: How play motivates and enhances children’s cognitive and social-emotional growth. Oxford University Press.

2. Wouters, P., van Nimwegen, C., van Oostendorp, H., and van der Spek, E. D. (2013). A meta-analysis of the cognitive and motivational effects of serious games. Journal of Educational Psychology, 105(2):249–265.

3. Pilegard, C. and Mayer, R. E. (2016). Improving academic learning from computer-based narrative games. Contemporary Educational Psychology, 44-45:12–20.