Skryté faktory ovlivňující úspěšnost dětí ve škole (1.část)

Co je často naším očím skryto a přesto velmi ovlivňuje situaci dětí?

1. Dítě v tíživé situaci v rodině i ve škole

Co je často naším očím skryto a přesto velmi ovlivňuje situaci dětí?

Finanční nouze Dlouhodobá nezaměstnanost rodičů

Nízká vzdělanost rodičů Jiné naléhavé priority v rodině

Omezené rodičovské kompetence

Paraziti Zápach Hlad

“Ta holka zase nemá žádné pomůcky, nemá čím psát a jak vypadají ty sešity. Doteď si nekoupila pracovní sešit z angličtiny. Přichází pravidelně o půl hodiny pozdě, nenosí žádné domácí úkoly a matka jí neomlouvá včas. Vůbec se nesoustředí, kouká kolem, pořád se někde drbe. Chodí tady bosa, nemá přezůvky a někdy je i cítit. Většinou necvičí a když jdeme plavat, tak chybí nebo zaspí. Zase se nám vyskytly ve třídě vši. Jestli nedodá omluvenky do zítřka, tak už bude mít 15 neomluvených hodin a já už to dám na sociálku. Matce se nedá dovolat. Matku jsem ještě nikdy neviděla. Na vyzvání přijít do školy nereaguje. Beznadějný případ, že? S tím se nedá nic dělat. Holky je mi líto, ale takhle to nejde. Musí přeci plnit, co všichni ostatní.“

Znáte také takový případ? Má vaše dítě takového spolužáka? Máte přímo takové dítě ve třídě? Co se s tím dá dělat? Má vůbec dívka Julie šanci na změnu?

Julie se dostala do péče speciální pedagožky/asistentky pedagoga pro děti se sociálním znevýhodněním v jedné osobě.

Obrázek: Julča si nemá kde psát úkoly, často jim ani nerozumí

2. V jakých domácích podmínkách žije Julie?

Co se speciální pedagožka dověděla, když s dívkou začala pracovat a podařilo se jí získat dívčinu důvěru?

V rodině dívenky jsou další dva sourozenci a čtyři další děti z příbuzenstva + několik dospělých osob.
V rodině je někdy takový hluk, že děti nemohou dlouho do rána usnout.
Otec se na výchově ani na výživě dětí nepodílí.
Matce zůstává po uhrazení nájemného bydlení a dluhů 1200 Kč na jídlo pro všechny děti.
Matce nezůstává na úhradu jízdného, ani na další pomůcky, dezinfekční prostředky, ani prací prášek.
Matce nezbývá ani na jídlo, už vůbec ne na školní obědy ani na svačiny.
Julii často kručí v břiše tak moc, že je to slyšet. Někdy vůbec nesnídá, celé dopoledne nic nepije a většinou jí až kolem třetí hodiny odpoledne. „Už jsem si zvykla, už mi to moc nevadí“ říká Julie.
Dívenka se často nesoustředí, drbe se, svědí jí celé tělo.
Julinka nemá svoje pomůcky, všechno jí rozeberou mladší děti v domácnosti.
Nemá žádné spodní prádlo, do kterého by se nestyděla svléknout před tělocvikem. Nemá také koupací čepici ani bílé cvičky na tělocvik, které vyžaduje škola.
Dívka nemá možnost se denně osprchovat.
Opakovaně se stalo, že dívka měla na těle řetízkovité kousance (od štěnic).
Několikrát do roka se stane, že má dívka vši.
Julie často chybí pro střevní obtíže, zvracení, průjmy a bolesti břicha.
Nenosí domácí úkoly, nemá si je kde psát a hlavně jim vůbec nerozumí, nikdo v rodině není schopen pomoci.
Dívka je ve třídě naprostý outsider. Je terčem posměchu, je vyčleňována pro zápach, nevhodné oblečení a neschopnost zvládat učení.

V předchozích řádcích se jedná o výčet řady běžných situací v životě jedné dívky, které se, bohužel, skutečně vyskytují. Děti strádající v podobných podmínkách se najdou v každé škole. Tíživé realitě se děti samy ubránit nemohou. Je smutnou skutečností, že nemalé procento dětí, žijící dlouhodobě v takové situaci, začne potíže řešit chozením za školu. Prospěchově se natolik zhorší, že propadnou a pak postupují do dalších ročníků již jen „věkem“. Situace se může dále nepříznivě vyvíjet, následují útěky z domova a další potíže. Děti pak hledají kus zázemí a své místo v pochybných partách, které je jako nováčky přijmou s otevřenou náručí. Odtud již je šance na návrat velmi, velmi malá. Nebudeme zde jen malovat čerta na zeď, zkusme se zeptat: “Jakou pomoc můžeme dětem nabídnout? Máme my sami ve škole nějaké možnosti?” Čtěte dále.

V pokračování článku se dočtete:

3. Co prožívají děti jako je Julča?

4. Opatření a podpora, kterou škola byla schopná Julče a matce nabídnout.

5. Současná situace Julči a rodiny.

6. Pravdivý nebo vymyšlený příběh?

Autor textu: Mgr. Štrachová Klára, speciální pedagožka

Spoluautor textu: Mgr. Pekárková Simona, psycholožka, speciální pedagožka