V. Práce s třídním kolektivem: Třídní učitel jako týmový hráč nebo jako skeptik?

Jak bylo řečeno již v předešlém příspěvku, třídní učitel je týmový hráč, stejně jako všichni ostatní žáci, stejně jako lektor. Před zahájením programu je dobré, když si lektor s učitelem vykomunikují svoje pravidla. Učitel má možnost si také zvolit svoji roli, aby se v ní cítil dobře a komfortně. Je dobré si jasně pojmenovat, že […]

V. Práce s třídním kolektivem: Třídní učitel jako týmový hráč nebo jako skeptik?

Jak bylo řečeno již v předešlém příspěvku, třídní učitel je týmový hráč, stejně jako všichni ostatní žáci, stejně jako lektor. Před zahájením programu je dobré, když si lektor s učitelem vykomunikují svoje pravidla. Učitel má možnost si také zvolit svoji roli, aby se v ní cítil dobře a komfortně. Je dobré si jasně pojmenovat, že příprava a zodpovědnost za obsah programu je na lektorovi. Obyčejně je dobré učitelům připomenout, že jejich postřehy, poznámky a komentáře jsou ve skupině velmi hodnotné a nemusí se tedy držet zpátky. Pokud chtějí, mohou klidně zůstat část programu v roli „pozorovatele“. Ta jim může přinést úplně jiné postřehy o vztazích ve třídě a necítí v ní zodpovědnost za řešení situací, jež se mohou vyhrocovat.

Podpora třídního učitele je důležitá. Má smysl ve třídě pořádat vrstevnický program např. pro zlepšení vztahů, když se učitel vyjadřuje skepticky, nápad nepodporuje či se staví spíše proti programu? Odpověď je jednoduchá: nemá to smysl. Naštěstí v praxi nejde o častou situaci, přesto jsem se s ní několikrát setkala. V takových případech je vedoucí programu (například za stavu, kdy metodik prevence situaci ve třídě vyhodnotí jako vážnou a zkusí využít programu jako nástroje pro zlepšení klimatu) zahnán na obtížné situace. Měl by vytvořit a ve třídě vést program, ale navíc i přesvědčovat učitele. Jenže čím více bude přesvědčovat a radovat se z malých změn ve fungování třídy, o to více bude učitel v opozici a může pokroky i bagatelizovat. Nakonec se program příliš „nepovede“ a skončí to vševědoucím prohlášením: „Já jsem Vám to přeci říkal!“

Počáteční odmítavý postoj učitele je pro celý kolektiv nebezpečný. Proč? Děti nejsou hloupé a jsou velmi vnímavé k tomu, co říkáme, ale i jak se při tom chováme. Vnímají velmi citlivě naše gesta, naše mlčení a výrazy ve tváři. I přesto, že učitel nikdy ústně před dětmi program nekritizuje a neshazuje, děti často stejně intuitivně vycítí, že učitele program s nimi nebaví. Všímají si, že jejich učitel mlčí, distancuje se od všech aktivit, občas padne zmínka o zameškané výuce a podobně. Nehledě na dvojsmyslné poznámky, které některý učitel například pronese před programem ve třídě, či na případné komentáře po skončení programu kdy „shazuje“ dění během setkání apod. Děti pak nepřijmou a nemohou přijmout program za svůj a brát ho tudíž jako možnost či šanci na zlepšení „nálady ve třídě“. Pro děti je v tu chvíli ohrožující mít jiný názor a významně se lišit od názoru svojí autority, kterou učitel pro děti bezesporu je. Chování a jednání dětí se pak rychle změní, jsou spíše zamlklé, k ničemu se příliš nevyjadřují, pozorují jeden druhého, často visí očima na učiteli (ve snaze rozpoznat jeho rozpoložení a náladu). (Pozn. některé kolektivy jsou opravdu celkově více tiché a klidné a skupinová dynamika je tam pozvolnější, ale to je jiný případ).

Závěr: Bez podpory třídního učitele a bez jeho participace se program úspěšně provést nedá.

Rada pro skeptické učitele: Práci s třídním kolektivem berme jako šanci a jako možnost zmírnění napětí či zlepšení vztahů mezi dětmi. Mějme na paměti, že pokud děti jsou ve třídním kolektivu, který si ocitl v nějaké obtížné situaci, nuceny pobývat každý den několik hodin, mohou některé z nich zažívat opravdu těžké chvíle. Kolik nás je ochotných chodit dobrovolně do prostředí, kde jsme plni úzkosti, strachu, obav a ponížení? Dobrovolně nikdo. Depresivní prožívání a pocity úzkosti nejsou u dětí v lavicích na první pohled vidět. Bohužel smutnou pravdou je, že výskyt dětské deprese je prakticky stejně vysoký jako u dospělých. Příčin může být mnoho a obyčejně jde o různé kombinace. Školní prostředí či postavení dítěte mimo kolektiv ve třídě také výrazně negativně přispívá k tomu, že se u dítěte depresivní nálady objeví nebo se bohužel dokonce začnou prohlubovat.

Mgr. Simona Pekárková

Tímto seriálem se Vám snažíme ulehčit situaci a poskytnout jakýsi návod, který by byl hned po ruce a šetřil přípravu samotného programu i následné sebereflexe. Budeme upozorňovat na skutečnosti, na něž je třeba dbát, které jsou nezbytné a které mohou být užitečné. Vybíráme takové, které se nám mnohokrát osvědčily a u nichž jsme sami teprve až v praxi objevili jejich nezbytnost a funkčnost. Možná některé náměty ušetří hledání i právě Vám.