VII. Práce s třídním kolektivem: Jak pracovat s dětmi (nejen) během vrstevňáku? II. část

(pokračování VI. dílu Práce s třídním kolektivem) 8. Naučte se dětí ptát a říkat jim, jak Vám osobně v té dané situaci je. Často s takovými pocity nejste sám a určitě je sdílí i řada dětí, ta je ale neřekne. „Teď tady je nějaká situace, které úplně nerozumím. Něco se asi děje… jak tomu nerozumím, […]

VII. Práce s třídním kolektivem: Jak pracovat s dětmi (nejen) během vrstevňáku? II. část

(pokračování VI. dílu Práce s třídním kolektivem)

8. Naučte se dětí ptát a říkat jim, jak Vám osobně v té dané situaci je. Často s takovými pocity nejste sám a určitě je sdílí i řada dětí, ta je ale neřekne. „Teď tady je nějaká situace, které úplně nerozumím. Něco se asi děje… jak tomu nerozumím, tak mi v tom není moc příjemně. Nevím, možná v tom tak nejsem sám. Máte to někdo teď podobně jako já? Máte tato nedorozumění či nejasné situace ve třídě často? Jsou pro někoho častější? Stalo se vám, že jste byli sami někdy ztráceli v nějaké situaci? Co by vám bývalo pomohlo či co jste si v tu chvíli přáli, aby se stalo?“

9. Věřte své intuici. Pokud je atmosféra „nějaká hustá“, máte pocit, že je „něco ve vzduchu“ pak často nejste paranoidní, ale obyčejně podobné pocity sdílí nepochybně i část dětí (a není výjimkou, že to pociťuje skoro celá třída).

10. Ptejte se a hledejte s dětmi a celou třídou jejich „světlé okamžiky“ – to znamená hezké zážitky (byť staré). Kdy jim jako celé třídě bylo dobře, kdy si to všichni (všichni!) užili. Co by si pro třídu přáli.

11. Ptejte se děti na jejich hypotézy. „Děti, jaká je vaše hypotéza o příčinách takového chování?“ Tak takhle zcela jistě ne. Zkuste klidně role přehodit. „Kdybych byl jedním z vaší třídy, co bych si myslel o tom, že Pepa má přezdívku „opice“. Přišlo by mi to spíše zábavné a srandovní nebo bych mu tak vlastně říkat spíše nechtěl? Co by mě napadalo k tomu, proč tu přezdívku tak rychle získal?

12.Nehodnoďte. Hodnocení jejich chování jako „dobré, špatné, lepší, horší“ nikam nevedou a není to vůči dětem fér. „To od tebe nebylo pěkné! Jak Tě něco takového mohlo napadnout! Co kdyby to někdo udělal Tobě!“ Tyto věty říkáme všichni a jako rodiče si je můžeme dovolit, v programu však na tyto věty zapomeňte.

Popisujte situaci: „Vidím, že jsi Jirko, udeřil, Petra. Petr stál proti Tobě s Tomášem. Běžně jen tak z ničeho nic druhého nepraštíme. Často se to stává, když jsme k tomu nějak vyprovokováni. Pak se Ti to snažil oplatit Tomáš, ale to už mě viděl. Podle toho, co jsem viděla, bych si mohla myslet, že dva se snažili praštit jednoho a jeden se snažil praštit dva.“ Pak můžete situaci překlopit do třídy.. „Jak často se vám stává, že vídáte podobné situace kdy proti sobě stojí dva a jeden? Je to běžné, je to výjimka…“ „Co myslíte, jak vypadá situace před tím, než se jeden opravdu naštve a chce toho druhého praštit?“

Naslouchejte! Pokud chce někdo ze třídy něco říci, mějte dobrou vůli mu naslouchat (tím se nemyslí hromadné překřikování a dohadování; zde musíte zjednat řád z pozice autority a vyšší moci). Naslouchejte i výrokům dětí, se kterými vnitřně nesouhlasíte. Naslouchejte především dětem, které mají slabou pozici ve třídě, obyčejně je nikdo neposlouchá, jejich nápady nejsou originální a je vlastně normou, že ostatní těmto dětem skáčou do řeči. Vy pro tyto děti musíte zajistit prostor pro vyjádření, jako autorita byste jim měli naslouchat, jako autorita byste měli všem dětem vždy poděkovat za jejich názor a mínění.

Anička: „ Já jsem chtěla říct, že bychom se ve třídě neměli hádat a nadávat si.“

Petr: „ Ježiš, dyť to už jsme říkali…proč to opakuješ?“

Vedoucí: „Děkuju Aničko, žes to tady v kruhu mohla říct sama za sebe, co je pro tebe důležité, že byste se neměli hádat a nadávat si. Jsem moc ráda, žes to zopakovala, protože některé věci se musí opakovat často a dokola, protože jsou důležité a neměli bychom na ně zapomínat. Kdybys to nezopakovala ty, musela bych to udělat nakonec stejně já“. Není pak potřeba se vyjadřovat k Petrově poznámce, on to jistě pochopil a ostatní ve třídě také. Anička, která poprvé zvedla svůj hlas, tak dostala podporu promluvit i příště.

13. Zrcadlete! Právě jsme to udělali u Aničky! Zrcadlení znamená, že opakujeme důležité části hovoru, které říká ten druhý.

14. Parafrázujte! To znamená, že říkáte svými slovy to, co řekl ten druhý.

Martin: „No, jako, že to tu je dusný, jako, že tady na sebe lidi řvou, tak mě to taky hrozně naštve“.

Vedoucí: „Martine, tobě se nelíbí, že ve třídě je často divná atmosféra a že se vám nedaří se k sobě chovat hezky. Zdá se, že tě to mrzí a kazí ti to často náladu. Asi bys chtěl, aby některé věci byly ve třídě jinak“.

15. Oceňujte děti! Nenechávejte si pro sebe myšlenky typu „ta je ale aktivní, takhle ji neznám… hmm, to Petr řekl docela dobře, to mě překvapilo, jaký má postřeh… dnes byl David docela klidný, asi ho to bavilo…“. Tyto myšlenky „chyťte“ a říkejte je klidně nahlas. Vyjadřujte oceňování dětem za odvahu, že si všimnou maličkosti, za poznámku, kterou řekly před třídou. Na konci programu nezapomínejme ocenit třídu jako kolektiv za něco konkrétního. Ne: „ Chválím vás třído, dneska to šlo, tak uvidíme příště“. Ano: „Ráda bych vás jako třídu ocenila, za to, že i když to bylo někdy těžké, že jste si dokázali vzájemně dát podporu. Pro mě bylo moc příjemné, když jsme se mohli společně spolu zasmát při druhé hře. Vypadá to, že si společnou srandu ve třídě taky rádi užíváte, to je dobré znamení“. Na jednu stranu nemůžeme oceňovat bez důvodu, na druhou stranu někdy prostě musíme najít alespoň nějakou drobnost, kterou bychom mohli říct nahlas a stát si za tím.

Mgr. Simona Pekárková

Tímto seriálem jsme se Vám snažili ulehčit situaci a poskytnout jakýsi návod, který by byl hned po ruce a šetřil přípravu samotného programu i následné sebereflexe. Upozorňovali jsme na skutečnosti, na něž je třeba dbát, které jsou nezbytné a které mohou být užitečné. Vybírali takové, které se nám mnohokrát osvědčily a u nichž jsme sami teprve až v praxi objevili jejich nezbytnost a funkčnost. Možná některé náměty ušetřili hledání i právě Vám.